Kdybych mohla darovat jen jednu věc v životě

Kdybych mohla darovat jen jednu věc v životě, dala bych vám možnost podívat se mýma očima. Jedině tak totiž budete vědět, jak se nyní opravdu cítím.

„Ona pořád jen brečí.” Lidé si myslí, jak dobře nás znají, ale přitom je to jen domněnka. Znají jen malé procento toho, jací opravdu jsme. Navíc znát někoho ještě neznamená, že vždy rozpoznáme to, jak se aktuálně cítí.

Jsme jako ledovec a to, co je vidět nad hladinou, je menší část naší osobnosti. Ani naši partneři či rodiče o nás nevědí úplně vše. Netuší, jak se chováme, když zrovna nejsou přítomni. Neznají naše nejtajnější sny a největší trápení, dokud jim je sami nesvěříme. Respektujme pocity druhých.